Nezávazná poptávka

Blog

Dataset veřejné správy – zlatý důl na informace? – 2. část

11.03.2021

Připravili jsme pro vás minisérii článků z oblasti práva na neadresné poskytování informací z veřejné správy. V předchozím článku jsme vymezili základní pojmy a v dnešním článku se zaměříme na podobu a rozsah práv na poskytování datasetů z činnosti veřejné správy.

 

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“) ukládá povinnost  zveřejňovat informace pouze vymezeným subjektům (zpravidla rozličným subjektům veřejnoprávní povahy). Obecný termín „veřejné instituce“ užitý v InfZ byl v průběhu času soudy poměrně široce vykládán i ve vztahu k soukromoprávním korporacím s ingerencí státu. Nález Ústavního soudu ČR a na něj navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 155/2015-84 jeho význam ve vztahu k právnickým osobám soukromého práva – typicky korporace s majetkovou účastí státu- poměrně striktně zúžil pouze na ty, kde stát drží 100% majetkovou účast.

 

Způsob zveřejnění informací

Podmínky, jakým způsobem se informace zveřejňují, stanovuje § 4b InfZ :

  • jde o všechny formáty a jazyky, ve kterých byla vytvořena;
  • pokud se zveřejňují v elektronické podobě musí být jeden z těchto formátů otevřený; a, je-li to možné, též strojově čitelný.
  • Je-li to možné a vhodné, spolu s informací se zveřejní též metadata, která se k ní vztahují.
  • Formát informace i metadata by měly co nejvíce splňovat otevřené formální normy.
  • Informace obsažené ve veřejně přístupných rejstřících, jejichž seznam stanovuje nařízení vlády č. 425/2016 Sb., se zveřejňují jako otevřená data.

 

Rozsah informací

 

Rozsah informací, které musí povinné subjekty zveřejňovat, lze je dle InfZ rozdělit do dvou skupin:

  • povinně zveřejňované informace týkající se každého povinného subjektu (§ 5 InfZ- příkladmo jde o zveřejnění organizační struktury), které zároveň musí umožňovat dálkový přístup. Smyslem této povinnosti je zvýšit přístupnost informací o jednotlivých subjektech veřejné správy (orgánech, úřadech aj.) pro širokou veřejnost. Informace takto poskytnuté nebudou mít zpravidla povahu datasetů a nebudou využitelné pro komerční nebo jiné účely soukromou sférou,
  • povinně zveřejňované informace obsažené ve veřejných rejstřících. Tyto informace mají zpravidla povahu datasetů a i InfZ u nich výslovně předpokládá využitelnost při podnikání, ke studijním, vědeckým účelům anebo při veřejné kontrole povinných subjektů (§ 4b odst. 2 InfZ). Povinným subjektům se ukládá povinnost evidovat informace v národním katalogu otevřených dat, který spravuje Ministerstvo vnitra ČR.

Důraz na otevřené formáty, strojovou čitelnost a otevřená data se použijí i na informace zveřejňované povinně dle jiných předpisů, pokud tyto předpisy neobsahují zvláštní úpravu (InfZ je zde zákon obecný, před kterým mají přednost zákony speciální) a dále jakékoli další informace, které povinné subjekty zveřejní, ač k tomu nejsou ze zákona povinny tzn. dobrovolně s oporou v § 5 odst. 7 InfZ.

 

InfZ dopadá i na dobrovolně zveřejněné informace

Skutečnost, že režim zveřejňování dle InfZ se uplatní i na dobrovolně zveřejňované informace, je  významná i pro „nastavení tvrdosti“ těchto zákonných podmínek. Tvrdostí přitom rozumíme nejen samotné podmínky zveřejnění a potažmo náročnost jejich splnění pro povinné subjekty, ale i podmínky odpovědností povinných osob za řádné zveřejňování informací, případně do budoucna též případné sankce, které by povinným subjektům mohly hrozit za nezveřejnění, nebo vadné zveřejnění informací. Pokud by tyto podmínky byly nastaveny příliš tvrdě a jejich plnění by pro povinné subjekty bylo krajně nepraktické, rizikové co do hrozících odpovědností a sankcí nebo zbytečně náročné, tyto subjekty by byly spíše demotivovány jakákoli data zveřejňovat dobrovolně, tedy nad rámec povinně zveřejňovaných dat.

 

Nejasnost definice otevřených dat

Středobodem zveřejňování datasetů jsou otevřená data. InfZ otevřenými daty rozumí „informace zveřejňované způsobem umožňujícím dálkový přístup v otevřeném a strojově čitelném formátu, jejichž způsob ani účel následného využití není omezen a které jsou evidovány v národním katalogu otevřených dat.“

Problematické se stává zahrnutí dovětku o evidenci v národním katalogu otevřených dat, neboť je otázkou, zda má být tento dovětek v samotném definičním ustanovení otevřených dat. Může totiž vyvolávat dojem, že pokud by některé informace (datasety) nebyly v tomto katalogu zaevidovány (ač by veškeré charakteristiky otevřených dat splňovaly), nebudou otevřenými daty ve smyslu InfZ. Definice otevřených dat by proto byla příhodnější pouze v technické rovině, resp. rovině právního nadefinování charakteristik otevřených dat, aby nevyvolávala pochybnosti o jakémsi kvaziregistračním principu navázaném na evidenci těchto dat v katalogu a s tím související problémy při výkladu zákona.

Povinnost zaevidovat povinně zveřejňované informace dle nařízení vlády č. 425/2016 Sb. je dána § 4b odst. 2 InfZ. Obdobnou povinnost by bylo vhodné v zákoně výslovně stanovit i pro dobrovolně zveřejňované datasety, což nyní ze zákona dovodit nelze (vyjma případného dovození právě z dovětku definice otevřených dat z § 3 odst. 11 InfZ, kde ale není povinnost evidence jasná).

 

Míra otevřenosti dat

Dovozovat z poslední věty § 4b odst. 1 InfZ („Formát i metadata by měly co nejvíce splňovat otevřené formální normy“ ) povinnost k maximální otevřenosti dat není příliš příhodné, ač je definice fakticky přesným překladem relevantního článku směrnice PSI (Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru, dále jen „PSI“), směřuje dle našeho názoru více k zajištění co nejvyšší interoperability softwaru, nikoli co nejvyšší otevřenosti datasetů. Ač vyšší interoperabilita bude evidentně jednou ze složek otevřenosti, nemusí být nutně nijak převažující. Ostatně nová směrnice PSI dokonce mění terminologii daného článku, když namísto výrazů „co nejvíce“ (in so far as possible) nově používá termín „pokud možno“ (where possible). Pokud by chtěl zákonodárce vyjádřit imperativ co nejvyšší otevřenosti, bylo by vhodné to v zákoně uvést jiným způsobem. Nicméně ale ani nová směrnice PSI dle našeho názoru takovou povinnost neukládá.

 

Zajímá vás problematika poskytování datasetů ? Máte k danému článku dotazy ? Kontaktujte nás.

Dataset veřejné správy – zlatý důl na informace? – 2. část
4.9 (97.5%) 16 hlasů

Pavel Kropáček

Advokát - partner

Související služby