Užívání ochranné známky při prodeji v e-shopu
Provozovatelé e-shopů, kteří prodávají i jiné než vlastní výrobky, mohou narazit na problém s užitím ochranných známek výrobců. Než si tento problém podrobně rozebereme, je nutné vysvětlit, co vlastně je ochrannou známkou.
Ochranná známka
Podle § 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, může být ochrannou známkou:
„…jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby“.
Uvedené prvky ovšem nejsou ochrannou známkou automaticky; aby se jí staly, musí být za poplatek registrovány u Úřadu průmyslového vlastnictví. V tom se ochranné známky liší od autorských děl, kterým je ochrana poskytována automaticky bez nutnosti registrace.
Ochranná známka pro určité třídy výrobků a služeb
Další zvláštností je, že ochrana známky je poskytována pouze pro určité třídy výrobků nebo služeb. Celkem existuje 45 tříd, jejich kompletní seznam i s vysvětlivkami je rovněž k dispozici na stránkách ÚPV. V rámci přihlášky ochranné známky přihlašovatel vždy uvede, pro které třídy chce známku registrovat (čím více tříd uvede, tím je registrace dražší; proto je zpravidla známka registrována pouze pro několik relevantních tříd výrobků a služeb).
Z výše uvedené definice vyplývá, že ochrannou známkou bude nejčastěji název buď přímo výrobku, nebo výrobce. Ochranná známka může být pouze slovní, ale může být ztvárněna i graficky (v podobě loga). Vše je uvedeno v elektronické databázi ochranných známek dostupné na této adrese.
Na první pohled poznáme ochrannou známku tak, že ke slovu nebo grafickému znázornění je připojeno označení „®“ nebo „™“. Užití těchto označení ovšem není povinné (jde o právo vlastníka), proto je v pochybnostech vždy lepší si ochrannou známku v databázi ověřit.
Proč ochranou známku?
Podstatou ochranné známky je to, že nikdo jiný než vlastník nesmí užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je chráněna. Pokud bychom vycházeli pouze z tohoto pravidla, nesměl by bez souhlasu vlastníka používat ochrannou známku nikdo, ani prodejce zboží. Smyslem zákonné ochrany je ovšem především to, aby ochrannou známku nezneužívali jiní výrobci. Proto obsahuje řadu výjimek, při kterých není souhlasu vlastníka třeba.
Výjimka z ochrany známky
Jednou z výjimek je § 10 odst. 1 písm. c), podle kterého nesmí vlastník ochranné známky zakázat její užití „nezbytné k určení účelu výrobku nebo služby, zejména u příslušenství nebo náhradních dílů, pokud užívání je v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže“.
Uvedená výjimka je převzata z práva Evropské unie (směrnice č. 89/104/EHS), proto se k ní vztahuje i judikatura Evropského soudního dvora (např. C-63/97). Ta podmínky výjimky blíže vysvětluje a rozvádí tak, že je:
„…majitel ochranné známky povinen strpět, pokud třetí strana užívá v obchodním styku ochrannou známku, je-li to za účelem informování veřejnosti o tom, že tato osoba se specializuje na prodej a je odborníkem na prodej nebo opravu a údržbu tohoto zboží, pokud se známka nepoužívá způsobem, který vytváří dojem, že existuje obchodní propojení mezi tímto podnikatelem a majitelem ochranné známky, například že se jedná o autorizovaného prodejce, a že se tak děje v souladu s poctivými obchodními zvyklostmi“.
Závěrem k ochranným známkám
Závěrem tedy shrnujeme, že užít ochrannou známku při prodeji zboží je možné i bez souhlasu jejího vlastníka, a to za splnění dvou podmínek:
- Užití je v rozsahu nezbytném k určení výrobku nebo služby
- Způsob užití nenavozuje dojem, že se jedná o autorizovaný prodej nebo jinak neporušuje obchodní zvyklosti.