Jak určit správný soud při internetových sporech?

Téměř každý uživatel internetu dnes ví, že se internet nenachází na jednom místě, ale že se jedná o decentralizovanou síť, jejíž servery jsou umístěny všude po světě. Trochu složitější je ale otázka, kde se internet nachází právně. Tím si není úplně jistý v podstatě nikdo.

Dříve se právní řád určoval např. podle místa, kde se stala nějaká právně důležitá událost. Nebo to mohl být právní řád státu, v němž mají smluvní strany svoje bydliště nebo občanství. V určitých situacích je ale určení tzv. rozhodného práva a příslušných soudů velký problém.

Díky nástupu internetu však mohou vznikat ještě složitější situace než dříve. Mohly by se vyřešit například tím, že každá webová stránka by se řídila právem země, ve které je fyzicky umístěn její server. Nebo tím, že každá webová stránka se řídí právem státu, jehož má doménu. Tato řešení by ovšem nebyla zrovna ideální. Stačilo by například založit e-shop, který zjevně míří na české zákazníky a prodává v ČR, a umístit server do země s mnohem nižší mírou spotřebitelské regulace a daňového zatížení a už by se mohl jeho provozovatel vyhnout svým právním povinnostem dle českého práva. Někteří jiní tvrdí, že nad internetem nevládne žádný stát. Nicméně proti tomuto tvrzení lze namítat, že například takové zveřejnění intimních fotografií bulvárem na internetu by mělo být postižitelné před soudy konkrétního státu.

Vyskytla se ovšem i teorie, že na uživatele internetu dopadá zároveň právo všech států světa. Obsah na internetu se dá zobrazit v zásadě odkudkoliv na světě. Pakliže tedy někdo na internetu zveřejní pomluvu, může se to poškozeného dotknout ve všech státech světa, kde by mohla být pomluva zobrazena. Poškození by toho však mohli zneužívat, protože by si účelově vybírali právo státu, ve kterém mají nejvyšší šanci na úspěch. Další problémy by se týkaly kulturních rozdílů – co může jedna kultura považovat za drobný žert, může být v jiné smrtelná urážka. A co je v jedné lehkým flirtem, může být v jiné považováno za sexuální obtěžování. Je jasné, že když někdo cestuje do jiné země, je jeho povinností dodržovat její právní i společenská pravidla, ale nelze dobře požadovat, aby každý uživatel internetu jednal tak, aby vyhověl standardům všech zemí světa.

Může se český spotřebitel domáhat svých nároků dle českého práva ve vztahu k čínskému e-shopu, který do ČR pouze zasílá zboží, ale jinak k ní nemá žádný vztah? Nehrozí českému provozovateli e-shopu, že se na něm zákazník z druhého konce světa bude domáhat svého nároku podle právního řádu své země, přičemž ten vůbec nebude odpovídat tomu českému?

Těmto problémům se již některé soudy věnovaly a většinou při určování rozhodného práva hledaly vztahy mezi dotčenou událostí na internetu a určitým státem. Soudní dvůr Evropské unie před časem rozhodl, že právo spotřebitelova státu se použije jen tehdy, když je z reklamy patrné, že obchodník zamýšlel obchodovat se spotřebiteli právě v tomto státě. Je nutné posoudit řadu hledisek, např. použití cizího jazyka, cizí měny, možnost provést rezervaci služby a potvrdit ji v tomto cizím jazyce, uvedení telefonního spojení s mezinárodním předčíslím či investice do sponzorovaných odkazů cílených na cizí stát. Pokud obchodník se spotřebiteli z tohoto konkrétního státu obchodovat nechtěl, pak by se spotřebitel mohl domáhat svých práv jen podle práva státu obchodníka a jenom před soudy v této zemi.

S dalším rozvojem informačních technologií lze očekávat, že soudy budou sporné případy řešit stále častěji. V budoucnu si jen těžko budeme moci představit, že by soudce neměl alespoň základní znalosti z oblasti internetu. Je pravděpodobné, že otázky rozhodného práva na internetu budou podrobněji upraveny v mezinárodních smlouvách a dalších předpisech. Díky tomu by mohly soudy rozhodovat konzistentně. To je však stále hudbou budoucnosti.

Pokud máte jakýkoliv právní dotaz nejen z oblasti internetového práva, rádi vám na něj zodpovíme. Jsme tu pro vás.