Jak je na tom EET po zásahu Ústavního soudu?

V prosinci vydal Ústavní soud dlouho očekávané rozhodnutí, ve kterém kontroloval zákon o evidenci tržeb (EET). A řadu paragrafů také zrušil. Pojďme se podrobněji podívat, co přesně se Ústavnímu soudu nelíbilo a proč.

Skupina opozičních poslanců v čele s Markem Bendou podala v roce 2016 návrh na zrušení celého zákona o evidenci tržeb, ale neuspěla. Opoziční poslanci nicméně pro případ, že by Ústavní soud nezrušil celý zákon, zároveň navrhli, aby Ústavní soud zrušil alespoň vybrané paragrafy (což se nakonec také stalo). Poslanci žádost o zrušení zákona o evidenci tržeb odůvodňovali porušením několika základních práv a svobod:

1) Porušení práva podnikat

Dle Ústavního soudu k porušení práva podnikat nedošlo. Stát nesmí klást osobám překážky při výběru a výkonu povolání, což EET nečiní. Zákon o EET navíc sleduje naprosto legitimní cíle – v první řadě mu jde o efektivnější správu daně z přidané hodnoty a možnost provádět cílené kontroly. Zákon také narovnává podnikatelské prostředí (již není tak snadné se evidenci vyhnout) a zvýšené náklady na zavedení EET kompenzuje podnikatelům možností uplatnit jednorázovou slevu na dani. Povinnost evidovat tržby navíc již existovala, zákon ji pouze “zdokonalil”.

2) Porušení práva na soukromí

Daňové identifikační číslo, které muselo být uváděno na účtence, je v případě podnikatelů – fyzických osob prakticky shodné s jejich rodným číslem. To se opozičním poslancům nelíbilo a Ústavní soud jim dal za pravdu. Prohlásil, že je přehnané šířit pomocí účtenek daňové identifikační číslo (u podnikatelů – fyzických osob tedy zároveň i rodné číslo, ze kterého se každý může dozvědět věk a pohlaví podnikatele) mezi takové množství osob. Dle Ústavního soudu k identifikaci prodávajícího i samotné účtenky postačují ostatní kódy, které je na účtence nutné uvádět (např. FIK, BKP atd.). Nově tedy nebude nutné uvádět daňové identifikační číslo na účtence.
Pouze podotýkáme, že daňové identifikační číslo je veřejným údajem a každý si jej může zjistit z registru plátců DPH, argumentace Ústavního soudu nám tedy přijde přinejmenším zvláštní.

3) Nepřiměřenost požadavku evidovat platby, uskutečněné platebními kartami

Ústavní soud shledal požadavek evidovat platby, uskutečněné platebními kartami, jako nepřiměřený. Udělal tím radost hlavně e-shopům, kteří i z tohoto důvodu přestali platbu platebními kartami přijímat. Finanční správa totiž má, na rozdíl od hotovostních plateb, možnost se o platbách platebními kartami dozvědět i jinými způsoby, než jen elektronickou evidencí tržeb (ačkoliv díky EET to pro ni bylo jednodušší).
Podotýkáme, že Ústavní soud zrušil tuto povinnost jak pro platby prostřednictvím terminálu (např. v kamenných obchodech), tak pro platby, uskutečněné prostřednictvím internetu (např. v e-shopech).

4) Překročení pravomocí vlády

Dále se Ústavnímu soudu nelíbilo zmocnění, které ze zákona o EET získala vláda. Vláda mohla dle svého uvážení v podstatě kohokoliv z EET vyjmout, popř. stanovit zjednodušený režim evidence. Dle Ústavního soudu musí být takto výrazné zásahy do evidence tržeb napsány přímo v zákoně. Ústavní soud zároveň s tímto zmocněním zrušil i nařízení vlády, které z evidence vyjímalo prodej kaprů před Vánocemi a které stanovilo zjednodušený režim evidence pro nevidomé.

Nutno říct, že ne všichni soudci Ústavního soudu se s rozhodnutím ztotožnili. Skupina 5 soudců by dokonce zrušila zákon o EET jako celek, protože podle nich klade nepřiměřené požadavky na živnostníky. Mimochodem v rámci svého odlišného stanoviska citovali rozhovor z britského komediálního seriálu Jistě, pane premiére, kde dva muži rozmlouvají o zmáčknutí pověstného „knoflíku“. Dle jejich názoru by měl Ústavní soud „zmáčknout knoflík“ (tedy zrušit celý zákon o EET) a zastavit nepřiměřené zatěžování živnostníků.

Máte k rozhodnutí Ústavního soudu jakékoliv dotazy? Chcete vědět, jestli a v jaké míře se Vás dotkne? Obraťte se na nás.