Smluvní pokuty a jejich ukládání spotřebiteli v obchodních podmínkách

Diskutovaným tématem poslední doby je možnost ukládání smluvních pokut ve vztazích se spotřebiteli. Otázka smluvní pokuty se sice řešila především ve vztahu k velkým mobilním operátorům nebo poskytovatelům finančních služeb, ale může se týkat i každého e-shopaře.

Smluvní pokuty pro spotřebitele

Již v předchozích článcích (např. článek Co dělat, když spotřebitel odmítá převzít zboží) jsme upozorňovali na to, že ukládat spotřebitelům smluvní pokuty prostřednictvím obchodních podmínek není možné. E-shopaři ovšem často ve svých podmínkách zajišťují smluvní pokutou splnění nejrůznějších povinností kupujícího-spotřebitele – zejména povinnosti převzít včas dodané zboží nebo včas vrátit zboží při odstoupení od smlouvy.

V tomto článku tedy podrobně vysvětlíme, z jakého důvodu jsou takováto ustanovení nejen neplatná, ale navíc mohou způsobit problémy při případné kontrole ze strany České obchodní inspekce.

Občanský zákoník 2014 dovoluje smluvní pokuty, ale…

Na úvod je třeba podotknout, že občanský zákoník 2014 (NOZ) sice stanoví, že si strany smluvního vztahu (v našem případě tedy nejčastěji kupní smlouvy) mohou pro případ porušení smluvených povinností ujednat smluvní pokutu v určité výši, která musí být přiměřená. Pokud se ale jedná o ukládání smluvních pokut v souvislosti s uzavíráním spotřebitelských smluv, jejich uložení je přípustné pouze za předpokladu, že je pokuta sjednána v samotné spotřebitelské smlouvě. Spotřebitelskou smlouvou je přitom listina, na kterou spotřebitel připojuje svůj podpis.

Ústavní soud potvrdil omezení smluvních pokut

Výše uvedený názor byl již nějakou dobu obecně přijímán, definitivně jej ale ke konci loňského roku potvrdil Ústavní soud (ve svém nálezu sp. zn. I.ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013).

Ústavní soud omezení ukládání smluvních pokut spotřebitelům při uzavírání spotřebitelských smluv odůvodňuje tím, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy vkládat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru.

Ústavní soud se tedy nestaví negativně k samotné existenci smluvních pokut ve spotřebitelských smlouvách. Dbá pouze na to, aby byl spotřebitel dostatečně seznámen s povinností zaplatit smluvní pokutu pro případ porušení svých povinností. Ústavní soud tak na spotřebitelské smlouvy a z nich vyplývající právní vztahy s prodávajícím klade požadavek dostatečné přehlednosti, uspořádanosti a srozumitelnosti i pro průměrného spotřebitele.

Kdy lze smluvní pokuty uplatnit?

Závěrem tedy shrnujeme, že smluvní pokuty ve vztazích spotřebiteli lze uplatnit, ale ne formou obchodních podmínek. Pro e-shopaře není klasická forma kupní smlouvy, tedy listina podepsaná oběma smluvními stranami, typická. Lze tedy doporučit, aby se e-shopaři smluvní pokuty úplně vyvarovali a některá plnění, která po spotřebiteli ze zákona mohou vymáhat, uplatňovali zákonnou cestou – typicky požadováním náhrady nákladů spojených s dodáním zboží a jeho uskladněním v případě, že zboží nebylo přebráno.