Sdílená ekonomika: Čekají platformy zásadní změny?
Tématu sdílené ekonomiky jsme se již na stránkách PrávoProPodnikatele několikrát věnovali. Ve stručnosti, ekonomika sdílení je založena na ochotě soukromých osob poskytnout za přiměřenou odměnu svůj aktuálně nevyužívaný majetek (může jít např. o auto, byt či peníze, ale i o vlastní práci) jiným soukromým osobám nebo podnikatelům. Stejně jako jakákoliv jiná ekonomika závisí i sdílená ekonomika na tom, aby se střetla nabídka s poptávkou. Nabídka a poptávka přitom zpravidla nejsou vyrovnané. Poptávka nad nabídkou převažuje například v oblasti ubytování v atraktivních lokalitách (typicky přes Airbnb) nebo u investic (P2P půjčky, různé druhy crowdfundingu) a obecně u atraktivních, méně dostupných služeb a věcí. Naopak nabídka bude převyšovat poptávku v případě, že nabízené služby a věci jsou snadno dostupné. Aby mohla sdílená ekonomika fungovat, je v první řadě nutné, aby se poptávka a nabídka setkaly.
Platformy sdílené ekonomiky
Nezastupitelnou roli tedy ve sdílené ekonomice mají platformy, které kromě toho, že umožňují kontakt mezi nabízejícími a poptávajícími, plní i řadu dalších funkcí. Zejména ve větší či menší míře fungují jako určitý garant nabízených služeb (např. vydáváním certifikátů spolehlivých uživatelů, nabídkou pomoci při řešení vzniklých sporů nebo garancí vrácení peněz) a rovněž mohou marketingem, atraktivitou zpracování nebo uživatelskou vstřícností zvýšit nedostatečnou nabídku či poptávku. Jako příklad z nedávné doby může sloužit masivní reklamní kampaň společnosti Zonky zaměřená na investory do P2P půjček.
Právní režim posktování služeb
Většina platforem pro sdílenou ekonomiku se snaží stát mimo samotné poskytované služby. Je totiž důležité rozlišovat „pouhé“ poskytování služby informační společnosti od poskytování konkrétních služeb konečným uživatelům. Poskytování služeb informační společnosti je do značné míry pasivní a spočívá zejména v poskytnutí prostoru pro zveřejnění nabídek či poptávek, u sofistikovanějších platforem i interní platební systém, systém hodnocení apod. Naopak poskytování konkrétní služby, která je na platformě nabízena (přeprava, poskytnutí úvěru, ubytování, pronájmy atd.) se odehrává mezi jednotlivými uživateli na straně poskytovatele i příjemce služby.
Tím, že provozovatel platformy není pronajímatelem, ubytovatelem nebo taxislužbou, se výrazně limituje odpovědnost provozovatele za případné porušování právních předpisů jednotlivými uživateli (která ale není zcela vyloučena, stále zde zůstává obecná odpovědnost poskytovatele služeb informační společnosti). Dále se na platformu neaplikují předpisy z oblasti živnostenského práva nebo (u větších platforem) práva hospodářské soutěže.
Šedá zóna a rozhodnutí Evropského soudního dvora
Vzhledem k tomu, že platformy stejně jako celá sdílená ekonomika zatím fungují v právně nejisté „šedé zóně“, byl tento přístup dosud považován za možný.
To se může brzy změnit. Soudní dvůr Evropské unie začal na konci listopadu projednávat případ, ve kterém se barcelonští taxikáři domáhají určení toho, že Uber není poskytovatelem služby informační společnosti, ale přepravní společností (plné znění posuzovaných otázek v angličtině na stránkách Evropského soudního dvora)
Ať už Soudní dvůr rozhodne jakkoliv, lze očekávat, že v rozhodnutí budou vymezeny podmínky, za kterých provozování platformy ještě může být považováno za službu informační společnosti, a kdy naopak půjde o poskytování konkrétních služeb. To lze rozhodně přivítat.
Rozhodnutí Soudního dvora bude mít vliv na platformy po celé EU, tedy i na ty české. O výsledku řízení budeme podrobně informovat.
Na právo sdílené ekonomiky máme odborníky
Provozujete platformu nebo jejím prostřednictvím nabízíte své služby? Zajímá vás, jaká je vaše odpovědnost? Máte ke sdílené ekonomice jakékoliv jiné dotazy? Neváhejte se na nás obrátit.