Pozor na škodu způsobenou zaměstnancem

Ať už jste majitelem velké továrny čítající stovky pracovníků, nebo jen drobným podnikatelem s několika málo zaměstnanci, dříve či později nakonec vždy dojde k selhání onoho pověstného lidského faktoru. Zaměstnanec nabourá služební automobil, upustí na zem cenné zboží, nebo třeba v záchvatu zuřivosti prohodí oknem monitor svého pracovního počítače. Jak je to v takovém případě s náhradou škody? Hraje roli například to, že byl zaměstnanec pod vlivem? To a mnohem více se dozvíte v tomto článku.

Zákoník práce stanoví, že zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním. Pojďme si nyní toto ustanovení zákona rozklíčovat.

Škoda

Škodou je myšleno zmenšení majetku zaměstnavatele. Jedná se např. o náklady na opravu rozbité věci nebo koupi věci nové apod. Zaměstnanec obvykle odpovídá pouze za skutečnou škodu, nikoliv za ušlý zisk. V případě rozbití zboží tak zaměstnanec skladu odpovídá za velkoobchodní cenu, za kterou zaměstnavatel zboží nakoupil, a nikoliv za maloobchodní cenu, za kterou mohl zboží prodat.

Pro zaměstnavatele je důležité vzít v potaz, že zaměstnanec odpovídá za škodu pouze do omezené výše, určené jako čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Toto omezení neplatí jedině v případě, že zaměstnanec škodu způsobil pod vlivem nebo úmyslně. V případě úmyslného způsobení škody pak zaměstnanec navíc hradí i ušlý zisk. Pokud tedy zaměstnanec nabourá služební automobil v opilosti, odpovídá za celou škodu bez ohledu na výši své mzdy.

Pokud tedy hrozí vznik škody dalece přesahující tuto částku, lze zaměstnavateli doporučit sjednat si adekvátní pojištění, neboť zhojit se na zaměstnanci nebude v takovém případě možné.

Zavinění neboli úmysl a nedbalost

Zavinění znamená, že zaměstnanec škodu způsobil z nedbalosti, nebo úmyslně. Co si představit pod úmyslným způsobením škody je poměrně jasné. Pokud zaměstnanec prohodí oknem monitor svého pracovního počítače, je způsobení škody zaměstnavateli možná přímo jeho cílem. Pak by se jednalo o tzv. přímý úmysl.

Lze si rovněž představit, že cílem zaměstnance sice bylo něco jiného než způsobení škody (např. vyjádření nespokojenosti), ale se způsobením škody byl zaměstnanec srozuměn, neboli jinými slovy, bylo mu jedno, zda jeho jednáním vznikne škoda. V takovém případě hovoříme o nepřímém úmyslu.

Mohlo by se zdát, že rozlišení nepřímého úmyslu od nedbalosti je nepodstatná teoretická hra. Připomínáme ale, že úmyslně způsobená škoda je hrazena v celé výši (bez ohledu na výši mzdy zaměstnance) a že je hrazena včetně ušlého zisku. Prokázání úmyslu zaměstnance tedy může být v případném sporu naprosto klíčové.

Nedbalost je oproti úmyslu mírnější forma zavinění. Zaměstnanec způsobí škodu z nedbalosti typicky tehdy, pokud je lehkovážný a spoléhá se na to, že škoda nevznikne. Tento případ se nazývá vědomá nedbalost. Pokud tedy zaměstnanec přenáší těžké zboží, aniž by si řekl o pomoc, a zboží mu spadne a rozbije se, dopustil se vědomé nedbalosti.

Někdy se však také stává, že zaměstnanec ani neví, že by nějaká škoda mohla vzniknout. V takovém případě se jedná o nevědomou nedbalost, avšak pouze tehdy, pokud zaměstnanec vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že může vzniknout škoda.

Pokud zaměstnanec neměl nebo nemohl vědět, že jeho jednáním může vzniknout škoda, nejde o škodu způsobenou zaviněně a zaměstnanec za ni není odpovědný. Zaměstnanec odpovídá jen za škodu, jejíž vznik mohl rozumně předpokládat.

Zaměstnavateli lze tedy doporučit, aby dostatečně upozorňoval své zaměstnance na potenciální příčiny vzniku škody, a to nejen bezprostředními pokyny, ale např. i vhodnými vnitřními předpisy.

Porušení povinností

Povinností se rozumí povinnost stanovená všeobecně závaznými právními předpisy a dále povinnost stanovená pracovní smlouvou, kolektivní smlouvou nebo jinou smlouvou (například dohodou o pracovní činnosti nebo kvalifikační dohodou).

Pro zaměstnance jsou závazné také vnitřní předpisy nebo pracovní řád. Povinnost stanovená ostatními řády a předpisy zaměstnavatele je pro zaměstnance závazná, jen jestliže s nimi byl řádně seznámen. Povinnosti mohou být zaměstnanci stanoveny i pokynem nadřízeného zaměstnance.

Plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním

V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou zejména úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení. Dále se jedná o úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále také vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět.

V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je dále také školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti.

Pokud zaměstnanec způsobí škodu bez souvislosti s plněním pracovních úkolů, neznamená to, že za škodu není odpovědný. Odpovědnost se v takovém případě bude řídit podle pravidel občanského zákoníku, přičemž hlavním rozdílem bude výše škody, kterou je zaměstnanec povinen uhradit.

Škoda způsobená třetí osobě

Pokud zaměstnanec způsobí při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním škodu třetí osobě, odpovídá pouze ve vztahu ke svému zaměstnavateli, nikoli ve vztahu k této třetí osobě. Třetí osobě za škodu způsobenou zaměstnancem při plnění pracovního úkolu odpovídá zaměstnavatel.

Toto pravidlo se neuplatní v případě, kdy zaměstnanec vybočí z povinností vyplývajících z pracovního poměru. V takovém případě zaměstnanec odpovídá přímo třetí osobě, které způsobil škodu.

Pokud byste potřebovali pomoc s uplatněním práva na náhradu škody, případně pokud máte otázky na toto téma, neváhejte se na nás obrátit.