Odpovědnost spotřebitele za snížení hodnoty zboží podle NOZ a práva EU
K častým dotazům provozovatelů e-shopů patří to, zda mají zákazníci právo vracet zboží, které bylo očividně používáno způsobem překračujícím běžné vyzkoušení fungování. Ojedinělé nejsou například situace, kdy zákazník před letní dovolenou zakoupí fotoaparát, během dovoleného používá a po návratu ho v zákonné čtrnáctidenní lhůtě vrátí.
Český právní řád je orientován výrazně prospotřebitelsky a občanský zákoník účinný od letošního 1. ledna situaci prodejců nijak nezlepšuje. Dané problematice se věnuje nový občanský zákoník v § 1833.
„Spotřebitel odpovídá podnikateli pouze za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti. To neplatí, pokud podnikatel nesdělil spotřebiteli informace podle ustanovení § 1820 odst. 1 písm. f).“
Pokud se budeme držet doslovného výkladu zákona, zachoval se spotřebitel z uvedeného případu zcela v souladu se zákonem, neboť fotoaparát užíval s ohledem na jeho vlastnosti.
Tímto se dostáváme do očividně absurdní situace, kdy by zákazník porušil zákon pouze v případě, že se pokouší s fotoaparátem zatloukat hřebíky nebo ho jinak využívat v rozporu s jeho povahou a vlastnostmi.
Postoj EU v odpovědnosti spotřebitele za snížení hodnoty zboží
V této souvislosti je poučné seznámit se s postojem Evropské unie, konkrétně se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU, o právech spotřebitelů. Článek 14 odst. 2 této směrnice obsahuje formulaci podobnou občanskému zákoníku, ale s velice podstatným rozdílem.
„Spotřebitel odpovídá pouze za případné snížení hodnoty zboží v důsledku nakládání s tímto zbožím jiným způsobem, než je nutné k tomu, aby se obeznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží. Spotřebitel není v žádném případě odpovědný za případné snížení hodnoty zboží, pokud obchodník neposkytl informace o právu odstoupit od smlouvy podle čl. 6 odst. 1 písm. h).“
Evropský zákonodárce tedy neváže vhodnost užívání na povahu a vlastnosti zboží, ale na to, jestli je užívání nutné k tomu, aby se spotřebitel se zbožím seznámil.
Směrnice to výslovně zdůvodňuje následovně:
„Někteří spotřebitelé uplatňují své právo odstoupit od smlouvy poté, co zboží používali v míře vyšší, než je míra nutná k tomu, aby se obeznámili s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží. V tomto případě by spotřebitel neměl pozbýt právo odstoupit od smlouvy, měl by však odpovídat za případné snížení hodnoty zboží. Aby se spotřebitel obeznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží, měl by s ním nakládat a zkontrolovat je jen takovým způsobem, jaký by mu byl umožněn v prodejně.“
Je otázkou, nakolik je podstatně přísnější česká úprava úmyslem zákonodárce a nakolik se jedná pouze o neobratnou formulaci, která měla být shodná s evropskou směrnicí.
Pro prodávající je nepochybně zajímavé, že citovaná evropská směrnice upouští od koncepce minimální harmonizace (kdy členské státy mohou přijmout přísnější úpravu, než směrnice předpokládá) a přiklání se k úplné harmonizaci, od níž se nelze odchýlit ani ve prospěch spotřebitele. Směrnice umožňuje národnímu zákonodárci, aby vyloučil její aplikaci na zboží nízké hodnoty (nižší než 50 EUR), což v České republice nebylo využito.
Pro eshopy: vymáhání náhrady škody za opotřebení
A jak je to s možností po konkrétním spotřebiteli vymáhat náhradu škody za opotřebení, jeho se dopustil mimo rámec obeznámení s povahou a funkčností zboží? V případě, že směrnice nebyla do českého právního řádu implementována (tzn. převzata) řádně, lze se přímého účinku směrnice dovolat pouze vůči státu, tedy nikoliv vůči soukromé osobě. V úvahu by ovšem připadal tzv. nepřímý účinek směrnice, tedy výklad zákonného ustanovení v souladu se směrnicí. Tímto způsobem by bylo možné domoci se náhrady škody i vůči spotřebiteli.
Nový občanský zákoník je prvním předpisem, který danou směrnici do českého právního řádu implementuje, a proto dosud není žádné rozhodnutí naznačující, jak se k možnosti výkladu zákona v souladu s touto směrnicí postaví soudy.