Nejvyšší správní soud se postavil na stranu podnikatelů ve sporu s Českou obchodní inspekcí
Úředníci orgánů státní správy musí rozlišovat opravdu škodlivá jednání od nepodstatných chyb a zasáhnout pouze v takových případech, ve kterých jim to zákon skutečně ukládá – tedy ne v situacích, které se zcela vymykají tomu, co samotný zákon postihuje. K takovému závěru dospěl Nejvyšší správní soud, který vyjádřil nesouhlas s horlivým postihováním nepodstatných chyb strany orgánů státní správy.
V předmětném případě společnost provozovala webové stránky, které fungovaly čistě jako katalog zboží, a to ačkoli na první pohled působily jako typický e-shop, na kterém byly vystavené produkty označené cenami. Provozovatelka e-shopu na to, že se jedná o pouze o katalog zboží, potenciální zákazníky na webu důrazně upozorňovala. Z webové stránky si nikdo nic neobjednal. Tedy až do doby, než se na web zaměřila Česká obchodní inspekce, jejíž pracovníci se zároveň stali i prvními zákazníky webu. Česká obchodní inspekce posléze zahájila se společností správní řízení. Inspektorát v rámci správního řízení rozhodl, že společnost musí zaplatit pokutu ve výši 10 000 Kč, protože se dopustila přestupku, neboť porušila zákaz používání nekalých praktik. Důvodem pro uložení pokuty bylo, že provozovatelka na webu uváděla podstatné informace nejasným způsobem. Nesrovnalosti byly zejména ve všeobecných obchodních podmínkách, konkrétně v ustanoveních týkajících se dopravy, dodání zboží či objednání zboží, kdy např. nebylo zřejmé, zda se „odesláním objednávky“ myslí „odeslání objednávky zákazníkem v uživatelském prostředí e-shopu“ nebo „odeslání již objednaného zboží zákazníkovi“.
Nejvyšší správní soud při posuzování věci dospěl k názoru, že stěžovatelčino chování sice naplňovalo formální znaky klamavého opomenutí, nicméně se jednalo o hraniční případ. Důležité informace byly na webu uvedeny sice nejasně, dle Nejvyššího správního soudu ale nešlo o záměrné klamání spotřebitele, nýbrž spíše o nešikovnou formulaci. Dle názoru Nejvyššího správního soudu si stěžovatelka podle všeho na začátku plně neuvědomila veškeré funkce a technické parametry webových stránek. Posléze ale učinila vše proto, aby případným objednávkám na webu zabránila a aby bylo zcela zřetelné, že se jedná jen o dočasný katalog zboží, což všichni návštěvníci webu s výjimkou zaměstnanců České obchodní inspekce i pochopili. S ohledem na to Nejvyšší správní soud konstatoval, že jednání stěžovatelky nedosahovalo společenské škodlivosti přestupku, a proto se o přestupek nejednalo. K tomu přispěla také skutečnost, že až do zásahu České obchodní inspekce neměl web jediného zákazníka.
Závěr
Nejvyšší správní soud se tímto rozsudkem postavil na stranu podnikatelů a dal jasně najevo, že není možné, aby orgány státní správy sankcionovaly jednání, která ani zdaleka nedosahují společenské škodlivosti přestupku. Úkolem orgánů státní správy je postihovat jen to, co zákon skutečně ukládá.
Pokud byste měli k dané problematice jakékoli dotazy nebo se sami potýkáte s něčím obdobným, neváhejte se na nás obrátit.