Nezávazná poptávka

Blog

Mají provozovatelé odpovědnost za obsah v diskuzním foru?

24.07.2015

Před několika dny se v médiích objevily ohlasy k průlomovému rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve věci Delfi AS proti Estonsku (rozsudek ze dne 16. 6. 2015), kterým byla dovozena odpovědnost společnosti Delfi za urážlivé komentáře zveřejněné na diskuzním fóru provozovaném touto společností.

Uvedený rozsudek se netýkal pouze odpovědnosti za zveřejněné komentáře; zmínil řadu důležitých a aktuálních témat včetně charakteru internetových médií a odlišností oproti klasickým (tištěným médiím), dvousměrné komunikace mezi autory článků a jejich čtenáři, svobody slova v on-line prostředí, anonymity na internetu a dalších.

Odpovědnost provozovatelů diskuzních fór

V tomto článku se však budeme zabývat především tím, jaké dopady může mít výše uvedené rozhodnutí pro tuzemské provozovatele diskuzních fór.

Nejprve je nutné podotknout, že rozhodnutí ESLP jsou závazná pouze pro danou věc, a nemají tak precedenční charakter. Přesto má ESLP a jeho rozhodnutí velkou autoritu, a není tedy vyloučeno, že se s odkazy na rozhodnutí ve věci Delfi AS v budoucnu setkáme i v tuzemské judikatuře.

Řadou z otázek řešených nyní v rozsudku Delfi se zabývaly i české soudy, zejména známý rozsudek pražského Vrchního soudu, sp. zn. 3 Cmo 197/2010, byť ne v takové šíři a zejména ne tak podrobně ve vztahu podmínkám výjimky z odpovědnosti poskytovatele za obsah ukládaných informací (viz dále).

Aby bylo možné posoudit dopady tohoto soudního rozhodnutí, věnujme nejprve pozornost skutkovému stavu případu.

Skutkový stav případu Delphi AS a Estonsko

Společnost Delfi jako jeden z největších zpravodajských portálů v Estonsku uveřejnila článek týkající aktivit jisté společnosti (resp. majoritního akcionáře této společnosti), pod nímž bylo zveřejněno během dvou dnů celkem 185 komentářů, z nichž cca 20 obsahovalo vulgární a urážlivé výrazy na adresu majoritního akcionáře. Samotný článek přitom vulgarity ani jiné závadné prvky neobsahoval, což uznaly i soudy, který jej označily za objektivní. V důsledku této události požadoval dotčený akcionář odstranění komentářů a kompenzaci za nemajetkovou újmu, kterou utrpěl. Společnost Delfi komentáře okamžitě odstranila, avšak vyplacení kompenzace odmítla. Akcionář se následně domáhal kompenzace žalobou u civilních soudů.

Rozhodnutí soudu v prvním stupni

V prvním stupni byla žaloba zamítnuta s odkazem na směrnici č. 2000/31/ES, o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (“směrnice o elektronickém obchodu”), která byla promítnuta i do českého právního řádu zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, ve znění pozdějších předpisů (v estonském právním řádu se tak stalo obdobným zákonem o službách informační společnosti). Soud byl toho názoru, že provozování diskuzního portálu je ze strany provozovatele činností automatickou a pasivní, a že tedy provozovatel není povinen preventivně kontrolovat příspěvky.

Rozhodnutí odvolacího soudu a Nejvyššího soudu

Odvolací a následně i Nejvyšší soud dospěly k odlišnému právnímu závěru ve vztahu k aplikovatelnosti estonského zákona o službách informační společnosti. V novém rozhodnutí soud prvního stupně svůj původní závěr přehodnotil a dospěl k tomu, že se výjimka z odpovědnosti podle zákona o službách informační společnosti na případ Delfi neaplikuje.

Podle soudu byla společnost Delfi sama v postavení autora příspěvků, a nemohla se tedy zprostit odpovědnosti jednostranným prohlášením v tom smyslu, že za obsah příspěvků neodpovídá. Dotčenému akcionáři tedy byla přisouzena náhrada nemajetkové újmy ve výši 320 EUR. Tento rozsudek následně potvrdily i všechny vyšší estonské soudy.

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

Po vyčerpání vnitrostátních prostředků ochrany se společnost Delfi následně obrátila na ESLP  s tvrzeným porušením čl. 10 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (svobodu projevu zaručují i estonská a česká ústava, stejně tak ústavy všech členských států Rady Evropy).

Senát ESLP konstatoval, že omezení svobody projevu zde sledovalo legitimní cíl ochrany práv třetích osob. Senát dále dospěl k názoru, že podnět k závadným komentářům dal přímo publikovaný článek, resp. že vzhledem k zaměření článku společnost Delfi měla předpokládat riziko vulgárních a jinak závadných komentářů, a diskuzi následně blíže sledovat. Velký senát ESLP toto následně potvrdil.

Z popisu skutkového stavu stojí za pozornost, že společnost Delfi uplatňovala řadu opatření, která jsou obvyklá i u tuzemských provozovatelů diskuzních fór:

  • na webu bylo upozornění, že příspěvky nejsou upravovány, a že zveřejňování příspěvků v rozporu s dobrými mravy je zakázáno;
  • fungoval i systém upozornění na nevhodné příspěvky, byla tato opatření shledána jako nedostatečná ochrana osobnostních práv třetích osob;
  • po stížnosti ze strany dotčeného akcionáře byly příspěvky neprodleně smazány;
  • společnost přijala systém automatického mazání příspěvků obsahujících určitá klíčová slova (zejména vulgarity).

Přesto soudy dospěly k názoru, že společnost Delfi za příspěvky v diskuzi odpovídá, a to mimo jiné i nemožností aplikovat výjimku podle zákona o službách informační společnosti.

Výklad zákona o službách informační společnosti

Ve vztahu k zákonu o službách informační společnosti bylo totiž soudy judikováno, že činnost společnost Delfi se neomezovala na „technický postup provozování komunikační sítě“.

Tento názor soudy opřely o několik skutečností. Především návštěvníci portálu byli společností Delfi vyzýváni ke vkládání svých názorů a komentářů.

Dále soud dospěl k názoru, že návštěvnost portálu a tedy i zisky z inzerce se přímo odvíjí od počtu zveřejněných komentářů. Společnost Delfi proto měla ekonomický zájem na tom, aby návštěvníci v maximální míře diskuzní fórum využívali. Činnost společnosti Delfi tedy nelze označit za čistě technickou, automatickou a pasivní činnost poskytovatele služeb, která zakládá výjimku z odpovědnosti za obsah přenášených informací.

Tím, že si společnost Delfi ponechala možnost smazat komentář při porušení pravidel diskuzního fóra, a naopak přispěvatelé mohli pouze nahlásit příspěvek, si Delfi udržela kontrolu nad obsahem, ačkoliv nebyla autorem komentářů. V rámci kontroly obsahu mělo docházet k odstranění takových komentářů, jejichž protiprávnost a urážlivý charakter byly zřejmé již na první pohled bez nutnosti dalšího zkoumání, tj. zejména z hlediska použitého jazyka apod. Společnost Delfi tedy byla shledána odpovědnou za neodstranění komentářů, o jejichž protiprávnosti mohla a měla vědět.

Co z předchozího vyplývá pro provozovatele diskuzních fór

Rovněž z tohoto výkladu vyplývá několik důležitých faktů pro provozovatele diskuzních fór, především to, že aktivní činnost poskytovatele služeb je dovozena z:

  • ekonomického profitu z komentářů, potažmo ze zvýšené návštěvnosti;
  • vyzývání k umisťování komentářů;
  • zobrazování nejčastěji komentovaných článků tak, aby je navštívili další diskutéři.

Všechny výše uvedené praktiky jsou přitom zcela běžné pro většinu diskuzních fór.

Lze si tedy klást otázku, na koho se tedy vztahuje výjimka z odpovědnosti za obsah ukládaných informací podle čl. 14 směrnice č. 2000/31/ES, tj. v českém právu podle § 5 a § 6 zákona o některých službách informační společnosti.

Podle této výjimky poskytovatel služby, která spočívá v přenosu informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací pouze v případě, že mohl a měl vědět, že obsah ukládaných informací je protiprávní, nebo pokud se prokazatelně dozvěděl o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací a neučinil veškeré kroky k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací. Dále poskytovatel uvedených služeb není povinen dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací, a aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace.

Z uvedených výjimek přitom vycházel i pražský Vrchní soud ve výši zmiňovaném rozsudku 3 Cmo 197/2010, kterým zprostil provozovatele diskuzního fóra odpovědnosti za závadné příspěvky.

Na které poskytovatele služeb na internetu se tedy uvedená výjimka z odpovědnosti vztahuje, na které ne a proč tomu tak je?

Touto otázkou se v řadě případů zabýval i Soudní dvůr Evropské unie. Klíčové je rozlišení toho, jaká činnost poskytovatele služeb informační společnosti může být označena za čistě technickou, automatickou a pasivní, a jaké činnosti již předpokládají aktivitu poskytovatele.

Níže uvedené výjimky se tedy uplatní za předpokladu, že tento poskytovatel nehrál aktivní roli takové povahy, že by bylo možné konstatovat, že uložená data zná nebo kontroluje:

  • poskytovatel optimalizace pro vyhledávání na internetu (rozsudek SDEU ve věcech C-236/08 až C-238/08)
  • provozovatel on-line tržiště (rozsudek SDEU ve věci C-324/09)
  • poskytovatel internetového připojení (rozsudek SDEU ve věci C-70/10)
  • poskytovatel hostingových služeb (rozsudek SDEU ve věci C-131/12)

Naopak v rozsudku ve věci C-291/13 dospěl SDEU k tomu, že výjimku nelze uplatnit pro vydavatelství ve vztahu k uveřejnění on-line verze novin.

Ohledně poskytovatelů diskuzních fór nelze na základě rozsudku Delfi učinit jednoznačný závěr, že se na ně výjimka podle čl. 14 směrnice nikdy nemůže uplatnit. Bude tedy nadále nutné posuzovat okolnosti každého jednotlivého případu.

Posouzení toho, nakolik je role poskytovatele služeb aktivní, neutrální či pasivní, přitom záleží na vnitrostátních soudech (jak vyplývá z rozsudku SDEU ve věcech C-236/08 až C-238/08). V této věci se tedy nepodává předběžná otázka k SDEU.

Rozhodování soudů pod vlivem kauzy Delfi

Ohlasy na rozhodnutí soudů ve věci Delfi se projevily již i při rozhodování estonských soudů v obdobných případech, kdy se tyto soudy začaly přiklánět k odpovědnosti provozovatelů diskuzních fór. Je však nutné podotknout, že prozatím se soudy omezují pouze na konstatování odpovědnosti, aniž by provozovatelům zároveň uložily povinnost ke kompenzaci utrpěné újmy (v samotném případu Delfi sice byla kompenzace poškozenému přisouzena, šlo však o částku 320 EUR, která je spíše symbolická).

Co tedy mohou provozovatelé fór udělat, aby se odpovědnosti vyhnuli?

V první řadě musíme zdůraznit, že rozsudek ve věci Delfi bral v potaz značně specifické postavení portálu Delfi, které spočívalo v následujících skutečnostech:

  • zpravodajský server provozovaný společností Delfi patří k největším v zemi;
  • velké množství komentářů (až 190.000 měsíčně v době, kdy kauza začala; nyní i přes 300.000 komentářů měsíčně) bylo způsobeno i tím, že komentáře mohly být zveřejňovány i anonymně;
  • na vyhrocených (a často vulgárních či jinak protiprávních) diskuzích byla obliba serveru Delfi do značné míry založena;
  • komentáře byly vyvolány článkem publikovaným společností Delfi, který, ačkoliv sám o sobě neměl závadný obsah, byl záměrně kontroverzním;
  • z kontroverzních diskuzní a vysoké návštěvnosti plynul společnosti Delfi ekonomický profit ve formě zisků z inzerce.

SDEU sám zdůraznil, že jeho rozsudek se týká velkých, profesionálně řízených a komerčních zpravodajských portálů, kde jsou komentáře připojovány k jednotlivým článkům. 

Rozsudek Delfi tedy nemá působit na jiné typy diskuzních fór, kde jsou příspěvky umisťovány víceméně náhodně, pouze k jednotlivým tématům, nikoliv ke konkrétním článkům. Odpovědnosti se nemusí obávat ani ti, kdo webovou stránku nebo blog provozují jako soukromé osoby k nekomerčním účelům.

Provozovatelé větších a komerčních serverů by však měli zvážit, zda jimi přijatá opatření pro ochranu práv třetích osob (nemusí jít nutně o osobnostní práva; v diskuzních mohou být porušována např. i práva duševního vlastnictví apod.) jsou dostatečná.

Níže uvádíme několik možností, jak případnou odpovědnost eliminovat:

  • pravidla užití diskuzního fóra jsou naprostým základem;
  • užitečným nástrojem je automatické mazání klíčových slov (např. vulgarity);
  • u potenciálně kontroverzních článků je vhodné vyčlenit moderátory diskuze, kteří ručně kontrolují příspěvky, které automatický filtr nezachytí (např. urážky či výhružky bez užití vulgarit);
  • neumožňovat anonymní příspěvky a u registrovaných uživatelů využívat některou z forem autentizace (od těch „slabších“ jako přihlášení přes e-mail či účet na sociální síti až po sofistikované ověření pomocí bankovního účtu nebo průkazu totožnosti).

Závěrem

Rozsudek ESLP ve věci Delfi koresponduje s aktuálním trendem pozvolného ústupu od naprosté neodpovědnosti a anonymity na internetu. Ačkoliv se v současné době závěry ESLP použijí pouze pro omezenou skupinu poskytovatelů služeb na internetu, do budoucna jistě nelze vyloučit, že se postupně rozšíří i na další skupiny.

Z tohoto důvodu je vhodné věnovat rozsudku Delfi náležitou pozornost, a případně i přehodnotit některé postoje k odpovědnosti za obsah zveřejňovaných informací.

Mají provozovatelé odpovědnost za obsah v diskuzním foru?
5 (100%) 4 hlasů

Mgr. Anna Cervanová

Zajistím právní servis pro Vaše náročné internetové projekty. Dále se zabývám především ochranou osobních údajů, IT právem, právem sdílené ekonomiky a robotizace.

Související služby